Nejpravděpodobněji vzniklo připojením hypokoristické přípony -chь — „člen rodu, našinec“ ke kořenu čel- (srovnej člověk , čeleď ) resp. kel-, kol- (srovnej pokolení , koleno ) s významem „rod“, souhrnně tedy přibližně „člen našeho rodu“.[1]
podstatné jméno (1)
editovat
rod mužský životný
vlastní jméno
obyvatel Čech , zvláště české národnosti
Co Čech , to muzikant.
Je až legrační, kterak se my Češi chlubíme spisovatelem Franzem Kafkou, který se sám za Čecha považoval asi jen težko - jsa sice celoživotním Pražanem, ale zároveň německy hovořícím a německy píšícím Židem.
obyvatel Česka , zvláště české národnosti
Češi možná v brzké době nebudou potřebovat při cestě do Spojených států víza.
člověk hlásící se k české národnosti
Jsi Čech, Čech , Čech a narovnat se snaž! Jsi Čech , Čech, Čech a Čechům dělej čest! Přelez, přeskoč, ale nepodlez! [2]
příslušník raně středověkého slovanského kmene
Lemuzi, Litoměřici a Děčané táhnou na pomoc Čechům proti Lučanům
—
—
(pejorativně, nářečně) čehún
(pejorativně) Čecháček , (pejorativně, nářečně) čehún
(pejorativně, nářečně) čehún
—
přísloví, úsloví a pořekadla
editovat
podstatné jméno (2)
editovat
rod mužský životný
vlastní jméno
české mužské příjmení
Pořad Chcete být milionářem moderoval Vladimír Čech.
podstatné jméno (3)
editovat
rod mužský životný
vlastní jméno
bájný praotec českého národa
Přema udělal obličej jako praotec Čech . [3]
podstatné jméno (4)
editovat
genitiv množného čísla podstatného jména Čechy
Pojedeme do Čech na dovolenou.
K takzvaným zemím koruny české patřilo kromě Čech a Moravy i Slezsko. [4]
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
Čech
Česi
genitiv
Čecha
Čechov
dativ
Čechovi
Čechom
akuzativ
Čecha
Čechov
lokál
Čechovi
Čechoch
instrumentál
Čechom
Čechmi
Čech
(pejorativně) Čehún
↑ MACHEK, Václav ; SPAL, Jaromír. Původ jména Čech. Naše řeč , 1953, roč. 36, čís. 9-10, s. 263. Dostupné online . ISSN 0027-8203 .
↑ Orlík: píseň Čech in album Miloš Frýba for president , 1990
↑ ŠKVORECKÝ, Josef . Zbabělci . Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0 . S. 83.
↑ LOUDA, Jiří. Česká města . Ilustrace Josef Herčík. Praha : Albatros, 1974. (Oko; sv. 12.) Kapitola Opava, s. 354.
Rozcestník Čech ve Wikipedii