Možná hledáte rit, riť, rīt nebo řít.

čeština editovat

výslovnost editovat

homofony editovat

dělení editovat

  • řiť

etymologie editovat

Přes staročeské řit z předpokládaného praslovanského *ritь / *рить. Srovnej např. polské rzyć, srbochorvatské rit nebo litevské ríetas.

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ řiť řitě / řiti
genitiv řitě / řiti řití
dativ řiti řitím
akuzativ řiť řitě / řiti
vokativ řiti řitě / řiti
lokál řiti řitích
instrumentál řití řitěmi

význam editovat

  1. zadnice, zadek
    • Celý svět se řítí / do ďáblovy řiti. (Josef Váchal)
  2. (v lékařství) otvor, kterým končí trávicí trakt
    • Proktolog mi vpravil do řitě anoskop.
    • „… právě tak, jako svolávám ne sebe sto tisíc košů pořádných ďáblů, s tělem i duší, s droby i střevy, jestliže lžu v celém tom příběhu jen jediným slovem: stejně nechť vás zpraží oheň svatého Antonína, nechť vás zkroutí padoucnice, nechť vás zohaví hrom, zchromí vás vředy, ať přijde na vás úplavice, podlá bolest ze zánětu řiti, tak zúžené jako kravský chlup, zesílená ještě rtutí, nechť ať vám vnikne do zadnice a nechť padne jako Sodoma a Gomora v síru a oheň a zkázu, nebudete-li pevně věřit všemu, co vám budu vyprávět …“[1]

překlady editovat

  1. vyústění trávicího traktu

synonyma editovat

  1. zadnice, zadek, (vulgárně) prdel
  2. konečník

související editovat

sloveso editovat

  • nedokonavé
  • tranzitivní

význam editovat

  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa řítit se

poznámky editovat

  1. François Rabelais: Gargantua a Pantagruel, kniha 2., předmluva spisovatelova. Praha: Odeon 1968. Cit. dle Marek Baďura, od knihy se mírně odchyluje

externí odkazy editovat

  •   Článek Řiť ve Wikipedii