řiť
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [r̝ɪc]
homofony editovat
dělení editovat
- řiť
etymologie editovat
Přes staročeské řit z předpokládaného praslovanského *ritь / *рить. Srovnej např. polské rzyć, srbochorvatské rit nebo litevské ríetas.
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | řiť | řitě / řiti |
genitiv | řitě / řiti | řití |
dativ | řiti | řitím |
akuzativ | řiť | řitě / řiti |
vokativ | řiti | řitě / řiti |
lokál | řiti | řitích |
instrumentál | řití | řitěmi |
význam editovat
- zadnice, zadek
- Celý svět se řítí / do ďáblovy řiti. (Josef Váchal)
- (v lékařství) otvor, kterým končí trávicí trakt
- Proktolog mi vpravil do řitě anoskop.
- „… právě tak, jako svolávám ne sebe sto tisíc košů pořádných ďáblů, s tělem i duší, s droby i střevy, jestliže lžu v celém tom příběhu jen jediným slovem: stejně nechť vás zpraží oheň svatého Antonína, nechť vás zkroutí padoucnice, nechť vás zohaví hrom, zchromí vás vředy, ať přijde na vás úplavice, podlá bolest ze zánětu řiti, tak zúžené jako kravský chlup, zesílená ještě rtutí, nechť ať vám vnikne do zadnice a nechť padne jako Sodoma a Gomora v síru a oheň a zkázu, nebudete-li pevně věřit všemu, co vám budu vyprávět …“[1]
překlady editovat
- —
synonyma editovat
související editovat
sloveso editovat
- nedokonavé
- tranzitivní
význam editovat
- druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa řítit se
poznámky editovat
- ↑ François Rabelais: Gargantua a Pantagruel, kniha 2., předmluva spisovatelova. Praha: Odeon 1968. Cit. dle Marek Baďura, od knihy se mírně odchyluje
externí odkazy editovat
- Článek Řiť ve Wikipedii