čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [r̝ɪɟɪt͡ʃaːk]

dělení editovat

  • ři-di-čák

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ řidičák řidičáky
genitiv řidičáku řidičáků
dativ řidičáku řidičákům
akuzativ řidičák řidičáky
vokativ řidičáku řidičáky
lokál řidičáku řidičácích
instrumentál řidičákem řidičáky

význam editovat

  1. (hovorově) oprávnění k řízení motorového vozidla; doklad o tomto oprávnění
    • V kraji prý řádí zloději koní. Stalo se. Dnes mi jich ukradli celé stádo. Šedesát. Státem vydržovaní koněberkové mi vzali řidičák, techničák a navíc i občanku.[1]
    • Jede, jede praga a v ní Baba Jaga. Baba nemá řidičák, proto řídí Dědek Jag![2]

synonyma editovat

  1. (neutrálně) řidičský průkaz, (zkratka) ŘP

poznámky editovat

  1. VANĚČEK, František. Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem. 1. vyd. Praha : Primus, 1990. 133 s. ISBN 80-9000078-0-5. S. 12.
  2. Zdeněk Svěrák: Auta

externí odkazy editovat