вънъ
staroslověnština editovat
etymologie editovat
Ustrnulý nom./akuz. sg. od substantiva *vъnъ.
Srov. čes. ven; slov von; stpol. wen; hluž. won; dluž. wen; rus. вон; ukr. во́нка; bulh. вън/въ́нка; srbochorv. vȁn; slovin. və̀n.[1]
příslovce editovat
význam editovat
- ven
- и ꙗко поздѣ бъістъ исхождаашє вънъ из града – A když nastal večer, vyšel ven z města. [Mk 11, 19 – Zogr Mar]
- исхождаашє вънъ и глаголаашє – Vyšel ven a mluvil. [Ž 40 (41), 7 – PsSin]
předložka editovat
- s genitivem
význam editovat
- (ven) z
- излѣзошѧ жє звѣриѥ вънъ црькъвє повєлѣниѥмь правьдьника – Zvířata vylezla z chrámu na rozkaz spravedlivého člověka. [Supr 229, 15]
srovnej editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958, heslo "вон".