ruština editovat

výslovnost editovat

etymologie editovat

Z dřívějšího племенник (které dodnes v bulharštině), které příponou odvozeno od základu племен-, který ze staroslověnského плємѧ. To pak je vzdáleným příbuzným např. latinského plebs, populus a možná i německého Volk. Srovnej např. české plémě, plemeno, plemenný.

podstatné jméno editovat

rod mužský životný

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ племя́нник племя́нники
genitiv племя́нника племя́нников
dativ племя́ннику племя́нникам
akuzativ племя́нника племя́нников
instrumentál племя́нником племя́нниками
lokál племя́ннике племя́нниках

význam editovat

  1. synovec
    • У моей сестры родился второй мальчик - значит, у меня теперь два племянника. – Mé sestře se narodil druhý chlapeček - mám tedy nyní dva synovce.

synonyma editovat

  1. (hovorově, familiárně) племяш

antonyma editovat

  1. (příbuzenstvím) дядя, тётя; (pohlavím) племянница

související editovat