staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *sně̂gъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes. sníh; sloven. sneh; pol. śnieg; hluž. sněh; dluž. sněg; polab. snẹg; rus. снег; ukr. снiг; bulh. сняг; srbochorv. snȉjeg – lok. sg. snijègu; slovin. snẹ̑g.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace
  • látkové

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ снѣгъ
genitiv снѣга
dativ снѣгѹ
akuzativ снѣгъ
vokativ снѣжє
lokál снѣѕѣ
instrumentál снѣгомь

význam editovat

  1. sníh
    • бѣ жє зракъ ѥго ꙗко мльнии • и одѣниѥ ѥго бѣло ꙗко снѣгъ – Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. [Mt 28, 3 – Zogr Mar Ostr]
    • омъіѥши мѧ пачє снѣга ѹбѣлѭ сѧ – Umyješ mě, budu bělejší nad sníh. [Žalm 50 (51), 9 – PsSin]

srovnej editovat

  1. тѫча

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "снег".