němčina editovat

výslovnost editovat

etymologie editovat

Pochází z italského finta odvozeného od finto, příčestí trpného od fingere (předstírat), které je převzaté z latinského fingere téhož významu.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo singulár plurál
nominativ die Finte die Finten
genitiv der Finte der Finten
dativ der Finte den Finten
akuzativ die Finte die Finten

význam editovat

  1. úskok, finta (lest)

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „finta“, s. 172.