čeština
výslovnost
etymologie
Od českého pocítiti vycházejícího ze staročeského pocútiti (ve staročeštině byl pro pocit výraz počutie[1]), odvozeného od cútiti. K němu existují ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Vykládá se mylnou dekompozicí z praslovanského *ot-jutiti (původně „octnout se ve stavu bdělém, být schopen vnímání“[2]), což má podobný základ jako *jutro („jitro, doba procitnutí“).[3]
podstatné jméno
skloňování
pád
|
sg
|
pl
|
nom
|
pocit
|
pocity
|
gen
|
pocitu
|
pocitů
|
dat
|
pocitu
|
pocitům
|
acc
|
pocit
|
pocity
|
voc
|
pocite
|
pocity
|
loc
|
pocitu
|
pocitech
|
ins
|
pocitem
|
pocity
|
význam
- smyslový nebo pocitový zážitek, popřípadě stav
- pocit chladu
- radostný pocit
- uvědomění si něčeho
- pocit odpovědnosti
synonyma
- vjem, zážitek, dojem
- vědomí, tušení, potucha, intuice
související
překlad
- 1. smyslový nebo pocitový zážitek, stav
Šablona:Vršek
Šablona:Střed
Šablona:Spodek
- 2. uvědomění si něčeho
Šablona:Vršek
Šablona:Střed
Šablona:Spodek
slovenština
poznámky
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, c1978. Heslo „počutie“, s. 310.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. 2. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „cítiti“, s. 108.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „cítit“, s. 107.