Příčestí trpné slovesa abrutir.
| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
abruti
|
abrutis
|
- (hovorově, familiárně) blbec, vypatlanec, debil, tupec
- Qui t'a démandé de faire ça, espèce d'abruti! – Ty jeden demente, kdo se tě o to prosil?!
| rod
|
singulár
|
plurál
|
| mužský
|
abruti
|
abrutis
|
| ženský
|
abrutie
|
abruties
|
- uondaný, umořený, ohlušený, otupělý
- (hovorově, familiárně) blbý, vypatlaný, debilní, tupý
- —
- idiot, con, bêta, niais, sot, débile, moron, démeuré, crétin, simplet, imbécile
- alerte
- fin, intelligent, malin, vif, prompt
