genitiv jednotného čísla mužského a středního rodu komparativu adjektiva absurdní
Život si v [absurditách] libuje. Může být něco absurdnějšího, než když můj plzeňský strýc, kněz, jde vítat na náměstí v květnu čtyřicet pět první americké vojáky, z džípu vyskočí důstojník a začne s mým strýcem plně komunikovat, ačkoliv strýc neumí jediné slovo anglicky? Ten důstojník byl Čech, ne? Na tom by nebylo nic absurdního. Ten důstojník byl Američan, ale v civilu taky kněz. Takže uviděl muže v sutaně, začal na něj mluvit latinsky![1]
