Kadár s Klosem tvořily po dvacet let nerozlučný tandem, v jehož společné režii vzniklo osm mimořádných filmových děl. Ironií zůstává, že se progresivní dvojice, nastolující základní otázky společenské etiky, poprvé setkala nad tendenčním dramatem o akci únosců letadla československých aerolinií Únos. Po hojně navštěvované Hudbě z Marsu se Kadár s Klosem shlédli v neorealismu[1]
Zbožnost je zvláštní stav opravdivosti: zbožnému člověku svět a život je jakoby klasickým dramatem, ale bez satyrské dohry; klasické drama je právě původem i podstatou projevem náboženským. Život není fraškou, není komedií, není tragédií, je dramatem; není nikdy bez velikosti, bez osudové logiky – mít trochu humoru přitom neškodí: tomu dobře rozuměl Shakespeare. Jistě i Ježíš se usmíval, neboť v lásce je radost.[2]
