Možná hledáte Elf.

čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • elf

etymologie editovat

Z anglického elf se do češtiny a dalších jazyků rozšířilo překlady děl Shakespeara a Miltona.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ elf elfové / (hovorově)[2] elfi
genitiv elfa elfů
dativ elfovi / elfu elfům
akuzativ elfa elfy
vokativ elfe elfové / (hovorově) elfi
lokál elfovi / elfu elfech
instrumentál elfem elfy

význam editovat

  1. (v germánské mytologii) přírodní duch, skřítek s magickými schopnostmi, které může užívat ku prospěchu nebo ke škodě lidí
    • A slyšel jsem, že se elfi stěhujou na západ.[3]
    • Elfové jsou bytosti v podstatě proměnné, v určitých případech jsou to dobráci a pomáhají lidem, zatímco jindy je podvádějí a šálí, nastražují léčky a dokonce je mohou dovést ke zhoubě.[4]

překlady editovat

  1. přírodní duch, skřítek

související editovat

angličtina editovat

výslovnost editovat

etymologie editovat

Pochází ze staroanglického ælf, popř. ylf. Slovo bylo poprvé zmíněno v básni Beowulf v plurálu ylfe.[5]

podstatné jméno editovat

skloňování editovat

pád \ číslo singulár plurál
nominativ elf elves

význam editovat

  1. elf

němčina editovat

výslovnost editovat

číslovka editovat

význam editovat

  1. jedenáct

slovenština editovat

výslovnost editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ elf elfovia
genitiv elfa elfov
dativ elfovi elfom
akuzativ elfa elfov
lokál elfovi elfoch
instrumentál elfom elfmi

význam editovat

  1. elf

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „elf“, s. 155.
  2. Slovník spisovného jazyka českého. I. díl a-g. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „elf“, s. 453.
  3. TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, 1990. Kapitola „Stíny minulosti“, s. 57.
  4. GONZÁLES, Edorta. Vikingské legendy a příběhy. Překlad Květa Kösslová. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-7178-683-7. S. 19.
  5. The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Elf“, s. 88 (v číslování počínajícím písmenem E).

externí odkazy editovat

  •   Článek Elf ve Wikipedii