| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
energia
|
energie
|
- energie
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
energia
|
—
|
| genitiv
|
energii
|
—
|
| dativ
|
energii
|
—
|
| akuzativ
|
energię
|
—
|
| instrumentál
|
energią
|
—
|
| lokál
|
energii
|
—
|
| vokativ
|
energio
|
—
|
- (ve fyzice) energie
- (přeneseně) energie, elán
Přes latinské energīa ze starořeckého ἐνέργεια (enérgeia, „síla, činnost, aktivita, působení“) od ἐνεργός (energós, „činný, aktivní, pracující“), což vzniklo složením předpony ἐν- (en-, „v“) a slova ἔργον (érgon, „práce, čin, skutek“).[1]
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
energia
|
energie
|
| genitiv
|
energie
|
energií
|
| dativ
|
energii
|
energiám
|
| akuzativ
|
energiu
|
energie
|
| lokál
|
energii
|
energiách
|
| instrumentál
|
energiou
|
energiami
|
- (ve fyzice) vlastnost, při jejíchž přeměnách může docházet k vykonávání práce
- aktivní lidská povaha
- sila, moc
- činorodosť, elán, entuziazmus, potencia
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „energie“, s. 156.
