flamendr
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [flamɛndr̩]
dělení editovat
- fla-men-dr
etymologie editovat
Do češtiny se dostalo pravděpodobně v 17. století, když Albrecht z Valdštejna nechal zřídit pluk žoldnéřů. Tehdy jeho verbíři dali dohromady vojsko z vojáků různých národností, hodně též z Nizozemska a Flander. Vojáci v Čechách v zimě odpočívali a užívali svůj volný čas vesele a bujaře. Německy se Vlám označuje Flamländer, odtud flamendr.[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužský životný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | flamendr | flamendři |
| genitiv | flamendra | flamendrů |
| dativ | flamendru / flamendrovi | flamendrům |
| akuzativ | flamendra | flamendry |
| vokativ | flamendre | flamendři |
| lokál | flamendru / flamendrovi | flamendrech |
| instrumentál | flamendrem | flamendry |
význam editovat
- (v obecném jazyce, hanlivě) člověk často a dlouho popíjející alkohol a ponocující
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-04-17]. Heslo flamendr.
- ↑ STĚPANOVOVÁ, Ludmila. K etymologii frazeologismů s vlastními jmény. Naše řeč, 1989, roč. 72, čís. 1, s. 20. Dostupné online. ISSN 0027-8203.