čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kaːzɛɲ]

dělení editovat

  • ká-zeň

etymologie editovat

Staročesky i kazn, kazň, kázen, též ve významu 'pokárání, trest', staropolské kaźń, staroruské казнь, slovinské kázen, staroslověnské казнь (kaznь) téhož významu. Praslovanské *kaznь se obvykle vykládá z *kazati (viz kázat, srovnej ruské наказать 'potrestat'), vývoj významu by byl 'ukazovat, poroučet'--> 'napomínat, trestat'. Spojení s kát se (příponou znь jako v bázeň) vyhovuje významově lépe, ale jsou tu problémy hláskoslovné.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kázeň kázně
genitiv kázně kázní
dativ kázni kázním
akuzativ kázeň kázně
vokativ kázni kázně
lokál kázni kázních
instrumentál kázní kázněmi

význam editovat

  1. závazné dodržování nastoleného řádu; vynucování či pravidla takového chování
    • Na všech školách v Rakousku-Uhersku musí být zavedena kázeň.
  2. dobrovolné omezování sebe sama; sebeovládání, sebekázeň
    • Co by dělal fakír v lázních, se svou velkou vnitřní kázní.[2]

překlady editovat

  1. disciplína
  2. sebekázeň

synonyma editovat

  1. disciplína
  2. sebekázeň, sebeovládání, autocenzura

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kázeň“, s. 270.
  2. Buty: Fakír v lázních

externí odkazy editovat