kalamář
Možná hledáte kalamár.
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [kalamaːr̝̊]
etymologie editovat
Pochází z latinského calamarium, které je odvozeno od calamus = psací pero zhotovené ze třtiny. Původně se jako kalamář označovala schránka na pera a inkoust, později samotná nádobka na inkoust.[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužský neživotný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kalamář | kalamáře |
| genitiv | kalamáře | kalamářů |
| dativ | kalamáři | kalamářům |
| akuzativ | kalamář | kalamáře |
| vokativ | kalamáři | kalamáře |
| lokál | kalamáři | kalamářích |
| instrumentál | kalamářem | kalamáři |
význam editovat
- nádobka na inkoust používaná jako součást psacího náčiní
- Chtěl císař ten patent podepsat a už namáčel pero do zlatého kalamáře. A jak si tak do toho zlatého kalamáře pero namáčí, tak se vám ten kalamář najednou z ničeho nic převrhl a milý patent se utopil v inkoustu.[2]
- Kousl jsem jednoho soudního lékaře při komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáře a vydělal jsem se, s odpuštěním, pánové, před celou komisí do kouta.[3]
- Potom přistoupil ku své malé skřínce, vyndal z ní arch papíru, skleněný kalamář a staré péro, dal to všecko na svou stolici a začal psáti.[4]
překlady editovat
- nádobka na inkoust
- angličtina: inkwell, inkpot
- francouzština: encrier m
- hornolužická srbština: čornidlica ž
- italština: calamaio m
- němčina: Tintenfass s
- polština: kałamarz m
- portugalština: tinteiro m
- ruština: чернильница ž
- slovenština: kalamár m
- španělština: tintero m
- ukrajinština: каламар m
poznámky editovat
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Etymologická procházka po škole. Naše řeč, 1944, roč. 28, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 151.
- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- ↑ Josef Kajetán Tyl: Chudí lidé
