konec
čeština editovat
výslovnost editovat
dělení editovat
- ko-nec
podstatné jméno editovat
- rod mužský neživotný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | konec | konce |
| genitiv | konce | konců |
| dativ | konci | koncům |
| akuzativ | konec | konce |
| vokativ | konci | konce |
| lokál | konci | koncích |
| instrumentál | koncem | konci |
význam editovat
- zadní krajní část
- etapa nebo fáze děje, po které už není žádná jiná; doba, kdy něco přestává
- »Proto já se nemohu a nemohu dopočítat!« zuřila Tetřevka, »když ty mi tu za zády zboží užíráš. Já peču jako blázen a ty budeš jíst! Konec, basta — zavřeme to! Půjdem tam, kde jsme byli!«[1]
- kraj, oblast
- Sešli se tu lidé ze všech konců světa.
překlady editovat
- zadní část
- angličtina: end, finish
- bulharština: край m
- esperanto: fino
- estonština: lõpp
- finština: loppu
- francouzština: fin ž, bout m
- italština: fine ž
- latina: finis m
- litevština: galas m
- lotyština: gals m
- němčina: Ende s
- polština: koniec m
- portugalština: fim m
- rumunština: sfârșit s
- ruština: конец m
- řečtina: τέλος m
- slovenština: koniec m
- srbština (cyrilice): крај m
- španělština: fin
- ukrajinština: кінець m
- —
synonyma editovat
antonyma editovat
související editovat
- končit, skončit, ukončit, zakončit
- koncovka, zakončení, ukončení
- konečný, koncový
- konečná
- konečně
- konečník
- koneckonců
fráze a idiomy editovat
poznámky editovat
- ↑ Ignát Hermann: Z pražských zákoutí
