čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • kuk

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kuk kuky
genitiv kuku kuků
dativ kuku kukům
akuzativ kuk kuky
vokativ kuku kuky
lokál kuku kucích
instrumentál kukem kuky

význam editovat

  1. zakukání kukačky
    • Napočítal několik kuků.
  2. oči kočky
    • Stočila na něj svoje kočičí kuky.

související editovat

citoslovce editovat

význam editovat

  1. naznačuje, že se někdo podíval nebo dívá
    • Kuk! To je ale překvapení!

synonyma editovat

  1. baf (oproti kuk má navíc polekat)

fráze a idiomy editovat

švédština editovat

výslovnost editovat

podstatné jméno editovat

  • rod společný

skloňování editovat

Substantivum (i) singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
nominativ kuk kuken kukar kukarna
genitiv kuks kukens kukars kukarnas

význam editovat

  1. (vulgárně) čurák, pták (penis)