lunt
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: ['lʊnt]
homofony editovat
dělení editovat
- lunt
etymologie editovat
Z novohornoněmeckého lunte se stejným významem. V češtině zaznamenáno v 17. století.[1]
podstatné jméno (1) editovat
- rod mužský neživotný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | lunt | lunty |
| genitiv | luntu | luntů |
| dativ | luntu | luntům |
| akuzativ | lunt | lunty |
| vokativ | lunte | lunty |
| lokál | luntu | luntech |
| instrumentál | luntem | lunty |
význam editovat
fráze a idiomy editovat
podstatné jméno (2) editovat
- rod mužský životný
etymologie editovat
Přenesením významu slova lunt prostřednictvím fráze být hubený jak lunt.
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | lunt | lunti/luntové |
| genitiv | lunta | luntů |
| dativ | luntovi/luntu | luntům |
| akuzativ | lunta | lunty |
| vokativ | lunte | lunti/luntové |
| lokál | luntovi/luntu | luntech |
| instrumentál | luntem | lunty |
význam editovat
poznámky editovat
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „lunt“, s. 389.
- ↑ Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2009-03-21]. Heslo lunt.
- ↑ Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2009-03-21]. Heslo lunt.