mluvkaření
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [mlʊfkar̝ɛɲiː]
dělení editovat
- mluv-ka-ře-ní
podstatné jméno editovat
- rod střední
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | mluvkaření | mluvkaření |
| genitiv | mluvkaření | mluvkaření |
| dativ | mluvkaření | mluvkařením |
| akuzativ | mluvkaření | mluvkaření |
| vokativ | mluvkaření | mluvkaření |
| lokál | mluvkaření | mluvkařeních |
| instrumentál | mluvkařením | mluvkařeními |
význam editovat
- (expresivně) plané mluvení[1]
- Jestliže Vilém po uzavření míru s Trockým slavnostně prohlašuje, že se teď baltičtí Němci mohou veřejně zvát Němci, je to jen důkaz, že ani válka ho nevyléčila z jeho mluvkaření.[2]
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2018-03-17]. Heslo mluvkaření.
- ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vyd. Praha : Gustav Dubský, [1921]. Kapitola 17. Reorganisace Východní Evropy a Rusko.