nominativ
Možná hledáte Nominativ.
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [nɔmɪnatɪf], [nɔmɪnatiːf]
dělení editovat
- no-mi-na-tiv
etymologie editovat
Z latinského nominativus casus od nominare = nazývat.
podstatné jméno editovat
- rod mužský neživotný
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | nominativ | nominativy |
genitiv | nominativu | nominativů |
dativ | nominativu | nominativům |
akuzativ | nominativ | nominativy |
vokativ | nominative | nominativy |
lokál | nominativu | nominativech |
instrumentál | nominativem | nominativy |
význam editovat
- pád vyjadřující základní tvar jména, obvykle je označován jako první
- nominativ singuláru, nominativ plurálu
překlady editovat
- mluvnický pád
- angličtina: nominative
- arabština: رَفْع
- finština: nominatiivi
- francouzština: nominatif m
- chorvatština: nominativ m
- italština: nominativo m
- latina: casus nominativus m
- němčina: Nominativ m
- nizozemština: eerste naamval m, nominatief m
- norština: nominativ m
- polština: mianownik m
- ruština: именительный пажеж m, номинатив m
- řečtina: ονομαστική ž
- slovenština: prvý pád m, nominatív m
- švédština: nominativ c
synonyma editovat
související editovat
norština (bokmål) editovat
podstatné jméno editovat
význam editovat
norština (nynorsk) editovat
podstatné jméno editovat
- rod mužský
význam editovat
synonyma editovat
švédština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [˘numinaˈtiːv]
- 2. intonace
podstatné jméno editovat
- rod společný
skloňování editovat
Substantivum (i) | singulár | plurál | ||
---|---|---|---|---|
neurč. | urč. | neurč. | urč. | |
nominativ | nominativ | nominativen | nominativer | nominativerna |
genitiv | nominativs | nominativens | nominativers | nominativernas |
význam editovat
externí odkazy editovat
- Článek Nominativ ve Wikipedii