Přejato přes německé Organ z pozdně latinského organum s plurálem organa s významem „nástroj, smyslové ústrojí, orgán“, které pochází z řeckého ὄργανον (órganon, „nástroj, nářadí, dílo“) s plurálem ὄργανα (órgana)[1] odvozeného od ἔργον (érgon, „dílo, práce“).[2] R. Večerka ve svém Uvedení do etymologie připouští i možnost přímého přejetí z řečtiny.[3]
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
organizmus
|
organizmy
|
genitiv
|
organizmu
|
organizmů
|
dativ
|
organizmu
|
organizmům
|
akuzativ
|
organizmus
|
organizmy
|
vokativ
|
organizme
|
organizmy
|
lokál
|
organizmu
|
organizmech
|
instrumentál
|
organizmem
|
organizmy
|
- tělo rostlinného nebo živočišného jedince chápané jako souhrn tělesných orgánů
- účelně složený celek, systém uzpůsobený k určité funkci
- jedinec, tvor, tělo
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
organizmus
|
organizmy
|
genitiv
|
organizmu
|
organizmov
|
dativ
|
organizmu
|
organizmom
|
akuzativ
|
organizmus
|
organizmy
|
lokál
|
organizme
|
organizmoch
|
instrumentál
|
organizmom
|
organizmami
|
- organismus
- jedinec, tvor
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „orgán““, s. 322.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „orgán“, s. 431.
- ↑ VEČERKA, Radoslav, a kol. K pramenům slov : uvedení do etymologie. 1. vyd. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 355 s. ISBN 80-7106-858-6. Paragraf 9.2.19, s. 203.