čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ɔrganɪzmʊs]

dělení editovat

  • or-ga-ni-z-mus

etymologie editovat

Přejato přes německé Organ z pozdně latinského organum s plurálem organa s významem „nástroj, smyslové ústrojí, orgán“, které pochází z řeckého ὄργανον (órganon, „nástroj, nářadí, dílo“) s plurálem ὄργανα (órgana)[1] odvozeného od ἔργον (érgon, „dílo, práce“).[2] R. Večerka ve svém Uvedení do etymologie připouští i možnost přímého přejetí z řečtiny.[3]

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ organizmus organizmy
genitiv organizmu organizmů
dativ organizmu organizmům
akuzativ organizmus organizmy
vokativ organizme organizmy
lokál organizmu organizmech
instrumentál organizmem organizmy

význam editovat

  1. tělo rostlinného nebo živočišného jedince chápané jako souhrn tělesných orgánů
  2. účelně složený celek, systém uzpůsobený k určité funkci

synonyma editovat

  1. jedinec, tvor, tělo

překlady editovat

  1. tělo
  2. systém

související editovat

slovenština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [organɪzmʊs]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ organizmus organizmy
genitiv organizmu organizmov
dativ organizmu organizmom
akuzativ organizmus organizmy
lokál organizme organizmoch
instrumentál organizmom organizmami

význam editovat

  1. organismus

synonyma editovat

  1. jedinec, tvor

související editovat

externí odkazy editovat

poznámky editovat

  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „orgán““, s. 322.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „orgán“, s. 431.
  3. VEČERKA, Radoslav, a kol. K pramenům slov : uvedení do etymologie. 1. vyd. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 355 s. ISBN 80-7106-858-6. Paragraf 9.2.19, s. 203.

externí odkazy editovat