papeženec

čeština

výslovnost

• IPA: [papɛʒɛnɛt͡s]

dělení

• pa-pe-že-nec

etymologie

Od slova papež přidáním přípony -enec, která původně označovala v staročeštině mláďata, přeneseně následníky či stoupence.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	papeženec	papeženci
genitiv	papežence	papeženců
dativ	papeženci	papežencům
akuzativ	papežence	papežence
vokativ	papeženče	papeženci
lokál	papeženci	papežencích
instrumentál	papežencem	papeženci

význam

1. (hanlivě) katolík, přívrženec papeže
   • Z čehož následovalo, že nečistí kališníci jako i papeženci mnohé smělosti nabyli k tomu, aby svobodněji evanjelíků nenáviděli, je haněli a jim křivdy činili; až i v létu 1555. z poručení královského v Němcích svěcení a ženatí kněží z měst a městeček jedni po druhých vyháněni a z království vypovídáni byli, v počtu (jakž někteří poznamenali, i Thuanus lib. XII. m. p. 253.) nedaleko dvou set.
   • Ti papeženci po Praze šli si ještě na hrad a na Malou stranu, aby tam maso jedli.

překlady

1. přívrženec papeže

   • angličtina: papist

synonyma

1. (archaicky) papše

související

• papež
• papežit
• papežský
• papežství