čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈpɔ.viː.da.t͡ʃka]

dělení editovat

  • po-ví-dač-ka

etymologie editovat

Z povídat a přípony -čka.

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ povídačka povídačky
genitiv povídačky povídaček
dativ povídačce povídačkám
akuzativ povídačku povídačky
vokativ povídačko povídačky
lokál povídačce povídačkách
instrumentál povídačkou povídačkami

význam editovat

  1. zábavný příběh v podobě vyprávění určený k tradování
    • Tedy skoro se zdá, že v teorii pohádky měl nejspíše pravdu Platón: že pohádky jsou povídačky chův. Jsou to povídačky, protože se zrodily z ducha a zákonů povídání; a jsou to povídačky chův, protože aspoň v naší evropské oblasti je povídáme už jenom malým dětem.[1]
  2. (expresivně) vymyšlená zpráva
    • Žena se mu svěřila, ale pán nevěřil takovým povídačkám a hned se pustil za šelmou chalupníkem, který jeho paní tak ošidil.[2]

překlady editovat

  1. zábavné vyprávění
  2. vymyšlená zpráva

synonyma editovat

  1. pověst, povídka, povídání, pohádka, vyprávění, příběh
  2. tlach, žvást, žblept, říkačka, blept, báchorka, (u novinařiny) kachna, fáma, (neutrálně) výmysl, smyšlenka, klep, pomluva, kleveta, (v obecném jazyce, expresivně) kec, plk, canc, drb

související editovat

poznámky editovat