samohláska
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [samɔɦlaːska]
dělení editovat
- sa-mo-hlá-s-ka
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | samohláska | samohlásky |
genitiv | samohlásky | samohlásek |
dativ | samohlásce | samohláskám |
akuzativ | samohlásku | samohlásky |
vokativ | samohlásko | samohlásky |
lokál | samohlásce | samohláskách |
instrumentál | samohláskou | samohláskami |
význam editovat
- hláska mající tón
- Bojovníci vyrazili z hrdel svých válečný pokřik, jenž zněl: „Ku — i — i — ííí!“ Poslední samohláska pronesena prodlouženě a vysokým hlasem, a daleko se rozléhala.[1]
překlady editovat
- hláska
- angličtina: vowel
- esperanto: vokalo
- francouzština: voyelle ž
- hebrejština: תְּנוּעָה ž
- korejština: 모음
- němčina: Selbstlaut m
- polština: samogłoska ž
- ruština: гласная ž
- slovenština: samohláska ž
synonyma editovat
antonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Alfons Bohumil Šťastný: Na skalisku v moři
externí odkazy editovat
- Článek Samohláska ve Wikipedii