sedisvakance
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [sɛdɪsvakant͡sɛ]
dělení editovat
- se-dis-va-kan-ce
etymologie editovat
Slovo je složeninou dvou latinských slov - sedes (sedadlo, sídlo) a vacuus (prázdný, volný).
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | sedisvakance | sedisvakance |
| genitiv | sedisvakance | sedisvakancí |
| dativ | sedisvakanci | sedisvakancím |
| akuzativ | sedisvakanci | sedisvakance |
| vokativ | sedisvakance | sedisvakance |
| lokál | sedisvakanci | sedisvakancích |
| instrumentál | sedisvakancí | sedisvakancemi |
význam editovat
- (v kanonickém právu) období, kdy je církevní úřad uprázdněný
- Právo a povinnost synodu svolati má biskup a za doby sedisvakance, po uplynutí roku od poslední synody, kapitolní vikář.[1]
překlady editovat
- latina: sede vacante, sedis vacantia
- němčina: Sedisvakanz ž
poznámky editovat
- ↑ TUMPACH, Josef. Koncil. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1899. s:Ottův slovník naučný/Koncil Díl 14, s. 669-671.
externí odkazy editovat
Článek Sedisvakance ve Wikipedii
