Vyučoval jsem jednoho primána a zamiloval se do jeho sestry. Jest obyčejem domácích učitelů, že se zamilují do sestry svého svěřence, někdy i do matky, ale tento případ jest řidšího druhu a stává se jenom v napínavých románech.[1]
Pohnutlivé jsou venkovské uzlíčky, jež ty děti nedají z rukou snad ani v noci (neboť svět je zlý), jakož i venkovské klukovské kalhoty, ani krátké, ani dlouhé, ony slavné známé „kalhoty, ze kterých se roste“, a holčičky s myšími cůpky a deštníky nadživotně velkými, a pan učitel, který se ubírá vzadu s deštníkem a svrchníkem přes ruku a na každém rohu přepočítává své svěřence. Onehdy jedna chudák slečna učitelka div neplakala, když vysadila svůj výlet z dvojky u Národního divadla a napočítala tam najednou o tři holčičky víc.[2]