čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [svɛr̝ɛpɪt͡sɛ]

dělení

editovat
  • sve-ře-pi-ce

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ sveřepice sveřepice
genitiv sveřepice sveřepic
dativ sveřepici sveřepicím
akuzativ sveřepici sveřepice
vokativ sveřepice sveřepice
lokál sveřepici sveřepicích
instrumentál sveřepicí sveřepicemi

význam

editovat
  1. (archaicky) plemenná kobyla[1]
    • Kobylí pole sluly v Čechách za starodávna pozemky, které musily zůstaveny býti ku pasení kobyl čili sveřepic, kterážto služebnost udržela se až po XIV. století.[2]

poznámky

editovat
  1. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-07-29]. Heslo sveřepice.
  2. MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Kobylí pole“, s. 352.