čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [trʊt͡sɔvat]

dělení editovat

  • tru-co-vat

etymologie editovat

Z německého Trotz (vzdor, navzdory) nebo trotzen (vzdorovat).[1]

sloveso editovat

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas trucuji / trucuju trucuješ trucuje trucujeme trucujete trucují / trucujou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
trucuj trucujme trucujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné trucoval trucovala trucovalo trucovali trucovaly trucovala
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný trucuje trucujíc trucujíce

význam editovat

  1. uraženě vzdorovat, stranit se či mlčet (po způsobu malého dítěte), dělat naschvály
    • Když konečně se setmělo, šel pod lípy, čekal na Terezku, ale dívka nepřicházela zase. „Aha, chce trucovat,“ pravil Stránský, „nu, však on se jí truc nejlíp hodí. Ať si dělá, co chce; já ji prosit nebudu.“[2]
    • Netrucuj už, prosím tě, a pojď se s námi najíst.

synonyma editovat

  1. být vzdorovitý, (v obecném jazyce) šprajcovat se, být nafučený

překlady editovat

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „truc“, s. 637.
  2. Josef Kajetán Tyl: Karbaník a jeho milá