„To my kaši cukrovanou mít nemusíme, a jede nám,“ usmála se Voralka. (…) „A věřte mi, že ta pomluva za to ušetření nestojí — potom se po celé vsi na vlas ví, kde je hospodyně skoupá, nebo zas říkají, že nic ukuchtit neumí. (…)“ Kulíška povídala to všecko s velikou horlivostí a náramně sdílně, ale když potom přišla domů, přec jen řekla mužovi: „Tahle Voralka je škormajzlice, u té by lidé dopadli, kdyby mlčeli!“[1]