исхуярить

ruština

výslovnost

• IPA: [isxʊˈjærʲɪtʲ]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní
• k nedokonavému хуярить

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	исхуя́рю	исхуя́рим
2.	исхуя́ришь	исхуя́рите
3.	исхуя́рит	исхуя́рят

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—
2.	исхуя́рь	исхуя́рьте
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	исхуя́рил	исхуя́рили
ženský	исхуя́рила
střední	исхуя́рило

Příčestí minulé trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	—	—
mužský neživotný		—
ženský	—
střední	—	—

přechodníky

Adjektivum slovesné minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	исхуя́рив
ženský
střední

význam

1. (vulgárně) dojebat, zmlátit do hranaté kuličky, ztřískat
   • Коль сойдутся три пизды, // Непременно жди беды: // Выебут за милу душу, — // исхуярят без балды! – Jakmile se sejdou tři píčy, počítej zaručeně s malérem: Nemilosrdně si tě podaj, zběsile zprcaj na tři doby!

synonyma

1. отдубасить, поколотить, испиздить, измутузить, отмудохать, отхреначить, (neutrálně) избить

související

• расхуя́рить
• отхуя́рить
• хуй