staroslověnštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *lunà;[1] paradigma přízvuku (b);[2] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. stčes. luna – "paprsek, záře";[3] čes., sloven. luna; stpol. łuna – "měsíc; odraz, záře"; pol. łuna – "odraz, záře"; polab. launa – "měsíc"; rus. луна́ – "měsíc", dial. též "paprsek, záře, odraz"; ukr. луна́ – "odraz, záře"; bulh. луна́ – "měsíc"; mak. луна – "měsíc"; srbochorv. lúna – "měsíc"; slovin. lúna – "měsíc".[4]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňováníEditovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ лѹна
genitiv лѹнъі
dativ лѹнѣ
akuzativ лѹнѫ
vokativ лѹно
lokál лѹнѣ
instrumentál лѹноѭ

významEditovat

  1. měsíc, luna; běh luny
    • и бѫдѫтъ знамєниꙗ въ слъньци и лѹнѣ и ѕвѣздахъ – Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách. [L 21, 25 – Mar As Ostr]
    • въ тъі дьни по скръби тои • слъньцє помрачитъ сѧ • и лѹна нє дастъ свѣта своѥго – Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři ... [Mk 13, 24 – Zogr Mar]
    • отиди • вьсꙗкъ дємонъ ... съ лѹноѭ прѣмѣнꙗѩ сѧ – Ať odejde každý démon ... který se mění s během luny. [EuchSin 54a, 22]

srovnejEditovat

  1. мѣсѧць

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. ДЫБО, Владимир Антонович. Славянская акцентология: Опыт реконструкции системы акцентных парадигм в праславянском. Наука, Москва 1981.
  3. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  4. ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука, Москва 1974-2010.