лѹна
staroslověnština
editovatetymologie
editovatZ praslov. *lunà;[1] paradigma přízvuku (b);[2] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. stčes. luna – "paprsek, záře";[3] čes., sloven. luna; stpol. łuna – "měsíc; odraz, záře"; pol. łuna – "odraz, záře"; polab. launa – "měsíc"; rus. луна́ – "měsíc", dial. též "paprsek, záře, odraz"; ukr. луна́ – "odraz, záře"; bulh. луна́ – "měsíc"; mak. луна – "měsíc"; srbochorv. lúna – "měsíc"; slovin. lúna – "měsíc".[4]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování
editovat| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | лѹна | — | — |
| genitiv | лѹнъі | — | — |
| dativ | лѹнѣ | — | — |
| akuzativ | лѹнѫ | — | — |
| vokativ | лѹно | — | — |
| lokál | лѹнѣ | — | — |
| instrumentál | лѹноѭ | — | — |
význam
editovat- měsíc, luna; běh luny
- и бѫдѫтъ знамєниꙗ въ слъньци и лѹнѣ и ѕвѣздахъ – Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách. [L 21, 25 – Mar As Ostr]
- въ тъі дьни по скръби тои • слъньцє помрачитъ сѧ • и лѹна нє дастъ свѣта своѥго – Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři ... [Mk 13, 24 – Zogr Mar]
- отиди • вьсꙗкъ дємонъ ... съ лѹноѭ прѣмѣнꙗѩ сѧ – Ať odejde každý démon ... který se mění s během luny. [EuchSin 54a, 22]
srovnej
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
- ↑ ДЫБО, Владимир Антонович. Славянская акцентология: Опыт реконструкции системы акцентных парадигм в праславянском. Наука, Москва 1981.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
- ↑ ТРУБАЧЁВ, Олег Николаевич. Этимологический словарь славянских языков. Наука, Москва 1974-2010.