staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *my.[1]

Srov. čes., sloven., pol. my; hluž., dluž. my; rus., běl. мы; ukr. ми; bulh. ми; srbochorv. ; slovin. .[2]

zájmeno editovat

  • bezrodé
  • osobní (1. os. pl.)

skloňování editovat

Zájmeno Tvar
Nominativ мъі
Genitiv насъ
Dativ намъ
Akuzativ нъі
Lokál насъ
Instrumentál нами

význam editovat

  1. my
    • како мъі нє възмогомъ изгънати ѥго – Proč jsme ho nemohli vyhnat my? [Mk 9, 28 – Zogr Mar As Bojan]

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.