ruštinaEditovat

etymologieEditovat

Z praslov. *otь̀cь, AP (a°/b) → starorus. оте́ць, AP (b).[1][2]

výslovnostEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ оте́ц отцы́
genitiv отца́ отцо́в
dativ отцу́ отца́м
akuzativ отца́ отцо́в
instrumentál отцо́м отца́ми
lokál отце́ отца́х

Je dochován tvar vokativu – о́тче.

významEditovat

  1. otec

synonymaEditovat

  1. папа

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*otьcь“, s. 383.
  2. ZALIZŇAK, Andrej Anatoljevič. Drevnerusskij i starovelikorusskij slovar ukazatel (XIV-XVII vv.). Jazyki slavjanskich kultur, Moskva 2011. ISBN 978-5-9551-0377-8. Heslo „оте́ць“, s. 277.