Разве открытие Коперника или, положим, Колумба не казалось в первое время ненужным, смешным, а какой-нибудь пустой вздор, написанный чудаком, не казался истиной? И может статься, что наша теперешняя жизнь, с которой мы так миримся, будет со временем казаться странной, неудобной, неумной, недостаточно чистой, быть может, даже грешной. – Zdalipak se objev Koperníkův nebo, řekněme, Kolumbův nezdály jejich současníkům nejprve jako zbytečné, směšné, ale naprostý nesmysl sepsaný nějakým podivínem jim připadal jako pravda? A může se stát, že náš nynější život, který tolik přijímáme, se bude časem zdát divný, nepohodlný, hloupý, nedosti čistý, co já vím, třeba i hříšný.[1]
