staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *pь̀sъ; paradigma přízvuku (b);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. pes; pol. pies, psa; hluž. pos; dluž. pjas; rus., běl. пёс, пса́; ukr. пес, пса́; bulh. пъс/пес; srbochorv. pȁs, psȁ; slovin. рǝ̀s, psà.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ пьсъ пьса пьси
genitiv пьса пьсѹ пьсъ
dativ пьсѹ пьсома пьсомъ
akuzativ пьсъ пьса пьсъі
vokativ пьсє пьса пьси
lokál пьсѣ пьсѹ пьсѣхъ
instrumentál пьсомь пьсома пьсъі

význam editovat

  1. pes
    • єи господи • ибо и пьси ꙗдѧтъ отъ крѹпиць падаѭщиихъ съ трапєзъі господии своихъ – Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů. [Mt 15, 27 – Mar Sav]
    • бѣсьнъіи пьсє • кръвопивъіи змию – Zuřivý pse! Krvežíznivý hade! [Supr 115, 28-29]

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.