рогъ
staroslověnština editovat
etymologie editovat
Z praslov. *rôgъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. roh; pol. róg, rogu; hluž. roh; dluž. rog; polab. rüg; rus. рог; ukr. ріг, ро́га; běl. рог; bulh. рог; srbochorv. rôg; slovin. rọ̑g, rо̣̑gа/rоgа̑.[2]
podstatné jméno editovat
- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování editovat
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | рогъ | рога | роѕи |
| genitiv | рога | рогѹ | рогъ |
| dativ | рогѹ | рогома | рогомъ |
| akuzativ | рогъ | рога | рогъі |
| vokativ | рожє | рога | роѕи |
| lokál | роѕѣ | рогѹ | роѕѣхъ |
| instrumentál | рогомь | рогома | рогъі |
význam editovat
- roh
- и тєльць мѧкъкъ • и овьнъ дрьжимъ за рогъ въ гръмѹ савєковѣ – ... jak křehkému teleti, tak beránku, který uvízl rohem v houští... [EuchSin 15b, 8]
- о тєбѣ врагъі нашѧ избодємъ рогъі – S tebou nabereme na rohy své protivníky. [Žalm 43 (44), 6 – PsSin]
- síla, moc
- и вьсѧ рогъі грѣшьникъ съломлѭ • и възнєсєтъ сѧ рогъ правьдьнаѥго – A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou. [Žalm 74 (75), 11 – PsSin]