Christus
latina editovat
výslovnost editovat
etymologie editovat
Ze starořeckého χριστός — „pomazaný“, kalku hebrejského מָשִׁיחַ (mašiach).[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužský (maskulinum)
- 2. deklinace (o-kmeny)
- vlastní jméno
skloňování editovat
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | Christus | — |
| genitiv | Christī | — |
| dativ | Christō | — |
| akuzativ | Christum | — |
| vokativ | Christe | — |
| ablativ | Christō | — |
význam editovat
související editovat
němčina editovat
výslovnost editovat
podstatné jméno editovat
- rod mužský
- vlastní jméno
skloňování editovat
| pád \ číslo | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | der Christus | — |
| genitiv | Christi / des Christus' | — |
| dativ | dem Christus / (archaicky) Christo | — |
| akuzativ | den Christus / (archaicky) Christum | — |
význam editovat
související editovat
slovní spojení editovat
poznámky editovat
- ↑ SÝKORA, Jan Ladislav. Ježíš Kristus. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1898. s:Ottův slovník naučný/Ježíš Kristus Díl 13, s. 326.