Příloha:Slovníček jazykovědných pojmů
Na této stránce naleznete vysvětlení jazykovědných pojmů používaných na Wikislovníku. Tam, kde je to možné, je odkazováno na podrobnější výklad na Wikipedii.
A
editovat- abessiv
- mluvnický pád vyjadřující nepřítomnost nebo nedostatek něčeho, někoho; v češtině není; viz Wikipedie
- ablativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména odluka, popř. povrchové východisko pohybu či děje[1]; v češtině není; viz Wikipedie
- abreviace
- (a) zkracování slov nebo kombinací ve zkratky[1]
- (b) viz abreviatura
- abreviatura
- zkratka slova nebo kombinace slov neslovní povahy[1]; viz Wikipedie
- adagium
- viz přísloví
- adessiv
- mluvnický pád vyjadřující statické umístění na povrchu;[1] v češtině není; viz Wikipedie
- adjektivum (též přídavné jméno)
- slovní druh vyjadřující především kvalitu, vlastnosti (substanci), popř. vztahy (jako vlastnictví, přináležitost), ve větě zejména jako atribut substantiva[2]; viz Wikipedie
- adverbiale
- viz příslovečné určení
- adverbium
- viz příslovce
- afereze (též proziopeze)
- redukce počáteční hlásky nebo slabiky slova[3]
- afix
- jednotlivý morfém (s gramatickou, funkční nebo slovotvornou povahou), který se připojuje ke slovu zpředu, zezadu nebo zevnitř[3]; viz Wikipedie
- afixace
- tvoření (utvoření) slov odvozováním pomocí afixů[3]
- agens
- (skutečný, reálný) původce děje; v aktivní větě často shodný se subjektem[3]
- aglutinace
- typ morfologické operace spočívající v prostém (mechanickém) připojení (gramatických) morfémů v řadě za sebou, obvykle více najednou[4][3]
- akcent
- (a) viz slovní přízvuk
- (b) (volně) příznakový způsob výslovnosti cizince, případně nářečního mluvčího[3]
- aktivum (též slovesný rod činný)
- základní slovesný rod vyjadřující to, že subjekt je agentem (původcem děje); viz Wikipedie
- akuzativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména přímý objekt, dále též i cíle pohybu;[5] v češtině 4. pád; viz Wikipedie
- aletnonymum
- etnonymum, které kmen nebo národ dostal od sousedů (např. Němci)[6]
- allativ
- mluvnický pád vyjadřující povrchový cíl děje;[5] v češtině není; viz Wikipedie
- anaptyxe
- druh epenteze, vkládání hlásky do vnitřku slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovaných shluků;[7] např. sedum nebo idea — ideje
- animatum (též rod mužský životný)
- jeden ze jmenných rodů patřící pod maskulina (zejm. ve slovanských jazycích)
- antonymum (též opozitum, slovo protikladné)
- slovo nebo výraz pojmenovávající denotát mající opačný význam než denotát výchozí[8]; rozlišují se vlastní antonyma (významové jednotky mající opačný význam, aniž by se vzájemně podmiňovaly, např. rychlý : pomalý), komplementární (opačné významové jednotky se nutně podmiňují nebo doplňují, např. muž : žena) a konverzní (jedna významová jednotka představuje sémantický obrat druhé, např. koupit : prodat)[9]; viz Wikipedie
- antroponymum
- vlastní jméno jednotlivého člověka (vlastní jméno osobní) nebo skupiny lidí (skupinové antroponymum)[10]; viz Wikipedie
- aorist
- apelativum (též obecné jméno)
- jméno, které neoznačuje individuální denotát,[8] tedy které není propriem; viz Wikipedie
- argot
- atribut
- augmentativum (též slovo zveličelé)
- slovo se zveličelým významem nebo s hrubším významem ve srovnání s neutrálním slovem příbuzným; opakem je diminutivum; viz Wikipedie
- autoetnonymum
- etnonymum, které si dal kmen nebo národ sám (např. Deutsche)[6]
B
editovatC
editovat- citoslovce (též interjekce)
- slovní druh vyjadřující především samostatně hodnotící emoce a intelektuální postoje mluvčího, kontakt s posluchačem či zvířetem (včetně pozdravů a různých kontaktových výrazů) nebo imitují některé zvuky[11]; viz Wikipedie
Č
editovat- čas (též tempus)
- kategorie slovesa členící časové kontinuum do menších částí (např. v češtině do času minulého, přítomného a budoucího), zvláště vzhledem k okamžiku promluvy a aktuálnosti či neaktuálnosti[12]; viz Wikipedie
- časování
- viz konjugace
- částice (též partikule)
- slovní druh vyjadřující různé gramatické a modální vztahy ve větě nebo vztahy mezi mluvčím a obsahem věty (postoje, včetně otázky a záporu)[13]; viz Wikipedie
- číslo (též numerus)
- gramatická kategorie vyjadřující počet (množství); většina jazyků včetně češtiny rozlišuje číslo jednotné (singulár) a číslo množné (plurál); některé jazyky mají další kategorie čísel (duál, triál, kvadrál, paukál, distributiv aj.)
- číslo jednotné
- viz singulár
- číslo množné
- viz plurál
- číslovka (též numerale)
- slovní druh vyjadřující kvantitu, resp. přesné množství[14]; viz Wikipedie
D
editovat- dativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména nepřímý (obvykle životný) objekt, popř. i směr nebo cíl děje; v češtině 3. pád[15]; viz Wikipedie
- deklinace
- tvoření pádových forem jmen
- delativ
- denotát
- dialekt (též nářečí)
- jazykový útvar (varieta) omezený na určité území a lišící se od jiných dialektů nebo spisovného jazyka; viz Wikipedie
- dialekt sociální
- viz sociolekt
- diminutivum (též zdrobnělina, slovo zdrobnělé)
- slovo se zdrobnělým významem ve srovnání s neutrálním slovem příbuzným, často s pozitivními konotacemi; opakem je augmentativum; viz Wikipedie
- distributiv
- duál
- dubleta
E
editovat- ekvativ
- elativ
- mluvnický pád vnitřního východiska pohybu či děje (základním významem je "z místa pryč"); v češtině není; viz Wikipedie
- epenteze
- vkládání nebo vsouvání dalších hlásek do slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovatelných shluků; rozlišuje se proteze a anaptyxe[7]
- essiv
- mluvnický pád vyjadřující existenci nebo momentální funkci nebo roli něčeho či někoho někde; v češtině není[16]; viz Wikipedie
- etnonymum
- vlastní jméno kmene nebo národa[6]; viz Wikipedie
- etymologie
- eufemismus
- ezáfet
F
editovat- femininum (též rod ženský)
- jeden ze jmenných rodů
- figura
- jazyková jednotka, která nenese význam; zejména foném, slabika, písmeno[17]; viz Wikipedie
- fiktonym
- finál
- flexe
- tvoření morfologických tvarů slov - deklinace a konjugace
- foném
- fonetika
- fonologie
- fráze
- frazém (též frazeologismus)
- základní jednotka frazeologie; kombinace prvků (obvykle slov nebo slovních spojení) různých funkcí a typů, z nichž alespoň jeden je z hlediska ostatních členem „extrémně omezeného a uzavřeného paradigmatu”[18]; viz Wikipedie
- frazeologie
- futurum
- futurum II
G
editovat- genitiv
- pád, který nese jméno vztahující se k jinému jménu, typicky přímo („trest smrti“), nebo jako součást předložkové skupiny („klíče od domu“), může ho však nést i jméno vztahující se ke slovesu („litovat omylu“) a adjektivu („plný vína“), ať už přímo nebo jako součást předložkové skupiny („číst bez brýlí“, „smutný z prohry“)[19]
- genus
- viz rod jmenný
- genus verbi
- viz rod slovesný
- gerundium
- gerundivum
- trpné participium budoucího času, vyjadřující nutnost, záhodnost; vyskytující se např. v latině či němčině; na rozdíl od gerundia má adjektivní a přívlastkovou povahu
- glosém
- gradace
- gramatika
H
editovat- hláska
- homofon
- homograf
- homonymum
- hypokoristikum (též hypokoristikon)
- domácké nebo mazlivé jméno, někdy též i zdrobnělé[20] (např. Jarek); viz Wikipedie
Ch
editovatI
editovat- idiolekt
- jazyk jednotlivce; tj. jeho osobní „výběr“ z celonárodního jazyka[21]; viz Wikipedie
- idiom
- (a) ustálené slovní spojení (přesněji frazém) typické pro určitý jazyk, zpravidla nepřeložitelné doslova[22]; viz Wikipedie
- (b) (úžeji) frazém, jehož význam není odvoditelný (derivovatelný) z významu jeho částí (komponentů)[22]; viz Wikipedie
- ilativ
- imperativ
- imperfektum
- inanimatum (též rod mužský neživotný)
- jeden ze jmenných rodů patřící pod maskulina (zejm. ve slovanských jazycích)
- indikativ
- inanimatum
- inesiv
- infinitiv
- infix
- viz vpona
- instrumentál
- interjekce
- viz citoslovce
- intranzitivní
- IPA
- International Phonetic Alphabet — MFA, mezinárodní fonetická abeceda; viz Wikipedie
J
editovat- jazyk
- v mozku uložený systém jednotek, pravidel, modelů a konvenčních kolektivních norem sloužící k tvorbě promluv; základní prostředek lidské komunikace[23]; viz Wikipedie
- jazyk spisovný
- jazyková jednotka
- minimální, na dané rovině jazykového systému dále nerozložitelná abstraktní jednotka[24]
- jmenný rod
- viz rod jmenný
- jméno (též nomen)
- souhrnné označení pro substantivum, adjektivum, zájmeno a číslovku; nezaměňovat s vlastními jmény (!); viz Wikipedie
- jméno obecné
- viz apelativum
- jméno vlastní
- viz proprium
K
editovat- kalk
- kardinalium
- kauzál
- kmen
- kolokace
- kolokvialismus
- komitativ
- komparace
- komparativ
- kompozitum
- koncovka
- kondicionál
- konjugace (též časování)
- vyjadřování slovesných gramatických kategorií (v češtině osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, řady dalších v jiných jazycích)
- konjunkce
- viz spojka
- konjunktiv
- konsekutivní čas
- konsonanta
- křestní jméno
- viz rodné jméno
- kvadrál
L
editovatM
editovat- maskulinum (též rod mužský)
- jeden ze jmenných rodů; ve slovanských jazycích (tedy i v češtině) se dále člení na maskulina životná (animata) a neživotná (inanimata)
- metafora
- moce
- modální sloveso
- morfém
- nejmenší jazyková jednotka s vlastním (věcným nebo gramatickým) významem; viz Wikipedie
- morfologická operace
- obecná operace, jíž se tvoří slovo nebo jeho tvar[4]
- morfologie
- morfoném
- multiverbizace
N
editovat- nářečí
- viz dialekt
- neologismus
- neutrum (též rod střední)
- jeden ze jmenných rodů
O
editovat- objekt
- okazionalismus
- příležitostný, zpravidla jednorázový autorský neologismus často nějak ozvláštňující situaci nebo vyjadřující osobní postoj pisatele či mluvčího[25]
- onkání
- oslovování osoby pomocí 3. osoby jednotného čísla ("Přeje si pan ředitel něco?")
- onomastika (též onomatologie)
- část lingvistiky studující a popisující propria[26]; viz Wikipedie
- onomatologie
- viz onomastika
- onomatopoia (též zvukomalebná citoslovce)
- část citoslovcí, jejichž forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[26] (např. "kuku" jako zvuk kukačky); viz Wikipedie
- onomatopoický
- zvukomalebný, patřící k onomatopoii[26]
- opozitum
- viz antonymum
- ordinalium
- ortoepie
- ortofonie
- ortografie
- osoba
- gramatická kategorie vyjadřující vztah mezi mluvčím (1. osoba), adresátem (2. osoba) a ostatními (3. osoba)
P
editovat- pád
- gramatická kategorie zpravidla odpovídající relaci mezi jménem a jiným výrazem věty[27]
- palindrom
- slovo, slovní spojení nebo věta znějící zepředu i zezadu stejně, obvykle za účelem jazykové hříčky[28]; viz Wikipedie
- paremium (též parémium[29])
- přísloví, pořekladlo, úsloví[30]; viz Wikipedie
- participium
- viz příčestí
- partikule
- viz částice
- partitiv
- pasivum
- paukál
- perfektum
- písmeno
- plurál
- plurale tantum
- plusquamperfektum
- podmět
- viz subjekt
- pořekadlo
- podstatné jméno
- viz substantivum
- pomocné sloveso
- posesivita
- přivlastňování
- posesivum
- postpozice
- viz záložka
- predikace (též přisuzování)
- vztah spojující predikát se subjektem a připisující subjektu nějakou činnost, stav, vlastnost apod. vyjádřenou predikátem[31]; viz Wikipedie
- predikát (též přísudek)
- jeden ze dvou základních větných členů, který něco vypovídá o subjektu[31]; viz Wikipedie
- predikativum
- prefix
- viz předpona
- prepozice
- viz předložka
- preteritum
- prezens
- pronomen
- viz zájmeno
- proprium
- protetický
- mající povahu proteze; sloužící protezi nebo z ní vyplývající[32]; viz Wikipedie
- proteze
- druh epenteze, předsouvání hlásky (resp. její vkládání) před začátek slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovaných shluků;[32] např. nářeční Holomóc místo Olomouc, obecné vokno místo okno apod.; viz Wikipedie
- proverbium
- viz přísloví
- proziopeze
- viz afereze
- předložka (též prepozice)
- slovní druh vyjadřující především vztah mezi slovesem a substantivem (mluvit o dovolené), řidčeji mezi substantivy navzájem (otec s matkou) nebo modifikující substantivum v samostatnou adverbiální konstrukci (v pátek)[13]; viz Wikipedie
- předpona
- přechodník
- přezdívka
- příčestí
- tvar tvořený ze slovesných kmenů mající některé vlastnosti společné se slovesy (zvl. vyjadřování událostí/dějů), jiné naopak s adjektivy (zvl. vyjadřování stavu), ale v obou případech mající na pravé periferii flexi, která vyjadřuje jako výraz ↗shody s jménem rysy rodu, čísla, pádu, které má toto jméno[33]
- přídavné jméno
- viz adjektivum
- příjmí
- příjmení
- přípona
- příslovce (též adverbium)
- slovní druh pojmenovávající především názvy okolností procesů nebo okolností vlastností, vyjadřuje tedy kvantitu nebo kvalitu, místo, čas, způsob, míru, příčinu aj.[34]; viz Wikipedie
- příslovečné určení (též adverbiale)
- větný člen obvykle rozvíjející sloveso významem okolností, zejména místa, času, způsobu, příčiny apod.[3]; viz Wikipedie
- přísloví (též adagium[29], proverbium[35])
- ustálený větný výraz (někdy metaforický) vyjadřující poučení založené na tradované zkušenosti[29]; viz Wikipedie
- přísudek
- viz predikát
- přisuzování
- viz predikace
- přízvuk
- příznak
- pseudoandronym (též pseudoandronymum)
- pseudonym ženy obsahující alespoň jedno jméno mužské (např. Jiří Sumín — vlastním jménem Amálie Vrbová)[6]
- pseudonym (též pseudonymum)
- pseudogynekonym (též pseudogynekonymum)
- pseudonym muže obsahující alespoň jedno jméno ženské (např. Jaroslav Maria — vlastním jménem Jaroslav Mayer)[6]
Q
editovatR
editovat- rod jmenný (též genus)
- kategorie jmen sloužící k bližšímu členění substantiv, zvláště pro účely flexe; počet rodů se liší dle jazyků; slovanské jazyky (včetně češtiny) rozlišují maskulinum, femininum a neutrum, přičemž vnitřní členění maskulin na životná a neživotná vlastně vytváří rod čtvrtý[36]; viz Wikipedie
- rod slovesný (též genus verbi)
- gramatická kategorie slovesa vyjadřující vztah slovesného děje a jeho agentu, resp. subjekt věty[37]; viz Wikipedie
- rodné jmeno (též křestní jméno)
- jméno či soustava jmen, pod kterými je jednotlivý člověk znám; viz Wikipedie
Ř
editovatS
editovat- sémantika
- lingvistická disciplína zabývající se významem a použití jazykových jednotek, znaků a jejich řetězců[38]; viz Wikipedie
- sémiotika
- obecná nauka o znacích a znakových systémech; viz Wikipedie
- singulár
- singulare tantum
- slabika
- slang
- slovesné podstatné jméno
- viz verbální substantivum
- sloveso (též verbum)
- slovní druh, jehož hlavní funkcí je tvořit predikát (přísudek) (resp. jeho základ), tedy vypovídat něco o subjektu, pojmenovávat stav nebo jeho změnu[39]; viz Wikipedie
- slovní druh
- základní jazyková kategorie; obecná třída zahrnující tu část slovní zásoby jazyka, která má (zejména) společnou funkci nebo podobný typ významů[40]; viz Wikipedie
- slovní základ
- slovo
- slovotvorba
- spojka (též konjunkce)
- slovní druh označující vztah, resp. vyznačující druh spojení mezi slovy, výrazy nebo větami[41]; viz Wikipedie
- spona (též kopula)
- spřežka
- status absolutus
- status constructus
- zvláštní tvar substantiva v některých jazycích (např. v hebrejštině), který vyjadřuje určitý vztah (zejména posesivní nebo genitivní) k následujícímu substantivu, tzv. statutu absolutu[42]
- status determinatus
- subjekt (též podmět)
- jeden ze dvou základních větných členů obvykle (v aktivní větě) vyjadřující agenta, jemuž se v predikátu přisuzuje nějaký děj, stav ap.[43]; viz Wikipedie
- subjunktiv
- sublativ
- substantivum (též podstatné jméno)
- základní (a nejpočetnější) slovní druh pojmenovávající různé entity, resp. substance (názvy osob, zvířat, věcí konkrétních i abstraktních, míst apod.); ve větě může plnit funkci subjektu i objektu[2]; viz Wikipedie
- substantivum verbale
- viz verbální substantivum
- sufix
- viz přípona
- sufixace
- tvoření slov připojením přípony za kmen základu (např. slovo sadař vzniklo připojením přípony -ař za kmen sad); dále též tvoření slov za pomocí slovního základu bez připojení přípony (např. vrhnout -> vrh) nebo jen s připojením koncovky (např. ztratit->ztráta, -a je koncovka, nikoli přípona[44]
- superesiv
- superlativ
Š
editovatT
editovat- terminativ
- theonymum
- vlastní jméno bohů a bohyň (např. Perun, Diana) [6]
- totalizátor
- slovo vyjadřující úplnost celku; v češtině sem patří zájmena všechen, veškerý, každý, sám, příslovce vždy, všude, pokaždé a číslovka oba[45]
- transgresiv
- viz přechodník
- translativ
- tranzitivní
- triál
U
editovat- univerbizace
- úsloví
- utrum (též společný rod, commune)
- jmenný rod, vyskytující se například ve švédštině, kde vznikl sloučením rodů mužského a ženského, zatímco rod střední zůstal nedotčen
V
editovat- variace
- varianta
- varieta
- verbální substantivum (též slovesné podstatné jméno, substantivum verbale)
- substantivum derivované od slovesa; vyjádření slovesného děje substantivní formou (např. stavět – stavení); Poznámky: toto substantivum je bez větší dějové nosnosti a nehodí se tak pro vyjádření slovesného výrazu silně dějového; není schopno rozlišovat slovesný rod trpný (pasivní) nebo činný (aktivní), ani rod zvratný, proto je připisování se/sebe obvykle zbytečné a obvykle se nepřipisuje - výjimkou jsou např. pasivní děje, kde zvratné zájmeno má na sobě důraz a je v něm silné pojetí předmětu (např. „Tohle vychloubání a vynášení se nemohu ani poslouchat“.)[46]
- verbum
- viz sloveso
- věta
- větný člen
- víceslovné pojmenování
- vlastní jméno
- vokál
- vokativ
- vpona
- výpůjčka
W
editovatX
editovatY
editovatZ
editovat- zájmeno (též pronomen)
- slovní druh sloužící především k vyjádření substituce (tedy k nahrazení substantiv a adjektiv) a k ukazování (tenhle, tamten)[34]; viz Wikipedie
- záložka (též postpozice)
- slovní druh vyjadřující především vztah mezi slovesem a substantivem, řidčeji mezi substantivy navzájem nebo modifikující substantivum v samostatnou adverbiální konstrukci; na rozdíl od předložek, které se staví před substantivum, se záložky staví za ně; v češtině se nevyskytují[13]
- zkratka
- viz Wikipedie
- značka
- přesně definovaný grafický symbol (např. hl — hektolitr, A — ampér, mf — mezzoforte)[47]
- znak
- věc nebo forma zastupující něco jiného; nejběžněji slovo, dále víceslovné pojmenování, též morfém[17]; viz Wikipedie
Ž
editovatDalší zdroje
editovatPoužité zdroje
editovat- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 257.
- ↑ 2,0 2,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 201.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 258.
- ↑ 4,0 4,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 134.
- ↑ 5,0 5,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 259.
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 43.
- ↑ 7,0 7,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 128.
- ↑ 8,0 8,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 260.
- ↑ ČERVENÁ, Vlasta. K lexikálním kontrastům v české slovní zásobě. Naše řeč, 1979, roč. 62, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 42.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 207.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 325.
- ↑ 13,0 13,1 13,2 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 206.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 205.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 264.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 271.
- ↑ 17,0 17,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 23.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 273.
- ↑ Petr Karlík (2017): GENITIV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency.org/slovnik/GENITIV (poslední přístup: 13. 6. 2018)
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 279.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 17.
- ↑ 22,0 22,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 280.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 13.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 285.
- ↑ STANĚK, V.. Okazionalismy v současné české publicistice. Naše řeč, 2002, roč. 85, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ 26,0 26,1 26,2 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.
- ↑ https://www.czechency.org/slovnik/P%C3%81D
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 304.
- ↑ 29,0 29,1 29,2 ČERMÁK, František. Základní slovník českých přísloví. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2013. ISBN 978-80-7422-258-0. S. 5.
- ↑ In PETRÁČKOVÁ, Věra, et al. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Díl II., heslo paremie, s. 568.
- ↑ 31,0 31,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 309.
- ↑ 32,0 32,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 311.
- ↑ https://www.czechency.org/slovnik/PARTICIPIUM
- ↑ 34,0 34,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 204.
- ↑ In PETRÁČKOVÁ, Věra, et al. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Díl II., heslo proverbium, s. 629.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 141.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 275.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 317.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 329.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 268.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 290.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 146.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 322.
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Novočeské tvoření slov. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1971. 220 s. S. 12.
- ↑ Klára Osolsobě In: Nový encyklopedický slovník češtiny online, heslo Totalizátor, dostupné online
- ↑ BEČKA, Josef. Kapitoly o českém slovese: II. O podstatném jméně slovesném. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 565.