Možná hledáte ãn, ān, án, ăn, ân, àn, ấn, ẩn, ǎn, ån, än, An, AN, aN, Ân, Ấn, an-, -an, -an-, .an, an', A/N, -án, -än, -añ nebo ąn-.

čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • an

etymologie editovat

Vzniklo stažením spojky a a zájmena on.[1]

zájmeno editovat

  • vztažné
  • rod mužský

skloňování editovat

  • používá se pouze v nominativu singuláru

význam editovat

  1. (knižně, zastarale) který, jenž
    • Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou?[2]

související editovat

spojka editovat

  • podřadicí časová
  • podřadicí důvodová

význam editovat

  1. (knižně, zastarale) když, zatímco
    • „an tak mluvili, ruce se jim chvěly“ (Karel Havlíček Borovský)‎zdroj?
  2. (knižně, zastarale) protože
    • „ulehčilo se mi, an jsem byla uspokojena, že sama trpím“ (Božena Němcová)‎zdroj?

synonyma editovat

  1. anžto, ježto

mezijazykové editovat

zkratka editovat

význam editovat

  1. dvojpísmenný ISO 639 kód pro jazyk aragonština

synonyma editovat

  1. arg

angličtina editovat

výslovnost editovat

člen editovat

význam editovat

  1. neurčitý člen před slovem, jehož výslovnost začíná na samohlásku
    • an apple – jablko
    • an hour – hodina

související editovat

francouzština editovat

výslovnost editovat

homofony editovat

etymologie editovat

Z latinského annus téhož významu.

podstatné jméno editovat

  • rod mužský

skloňování editovat

pád \ číslo singulár plurál
nominativ an ans

význam editovat

  1. rok

synonyma editovat

  1. année

související editovat

němčina editovat

výslovnost editovat

předložka editovat

význam editovat

  1. na (prostorově)
    • An der Wand hängt ein Bild. – Na stěně visí obraz.
  2. u (prostorově)
    • Eva und Steffi sitzen am Tisch und unterhalten sich. – Eva a Stefi sedí u stolu a baví se.
  3. v, o (časově)

skotská gaelština editovat

výslovnost editovat

člen editovat

  1. určitý člen
    • an taigh – dům

staroangličtina editovat

etymologie editovat

Z pragermánského *ainaz.

výslovnost editovat

číslovka editovat

  • základní

význam editovat

  1. jeden

člen editovat

význam editovat

  1. neurčitý člen

přídavné jméno editovat

význam editovat

  1. jediný
  2. osamělý, osamocený

poznámky editovat

  1. Z našich časopisů. Naše řeč, 1926, roč. 10, čís. 7, s. 243. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Karel Hynek Mácha: Máj