banda

čeština

výslovnost

• IPA: [banda]

dělení

• ban-da

etymologie

Odvozeno z latinského bandum a germánského banda — „prapor, praporec“, přes provensálštinu a francouzštinu, kde je doloženo ve 14. století. V češtině mělo původně neutrální význam „družina, houfec, kapela“; pejorativního zabarvení nabylo až v 18. století, zřejmě i pod vlivem slova bandita, které je však jiného původu.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	banda	bandy
genitiv	bandy	band
dativ	bandě	bandám
akuzativ	bandu	bandy
vokativ	bando	bandy
lokál	bandě	bandách
instrumentál	bandou	bandami

význam

1. (pejorativně) skupina lidí na pokraji společnosti
2. (lidově) skupina hudebníků, kapela

překlady

1. tlupa

   • angličtina: gang
   • francouzština: bande ž, gang m
   • hebrejština: כְּנוּפְיָה ž
   • hornolužická srbština: cwólba ž
   • němčina: Bande ž, Clique ž
   • španělština: barra ž
2. hudební skupina

   • němčina: Band ž, Kapelle ž

synonyma

1. tlupa, parta, gang
2. —

související

• bandita

francouzština

výslovnost

• IPA: [bɑ̃.da]

sloveso

význam

1. třetí osoba singuláru indikativu času passé simple slovesa bander — obvázal(a); stál mu, postavil se mu
   • On lui banda la jambe et le bras lui remit, carabi, ti-ti carabi, to-to carabo – Obvázali mu nohu a přidělali paži, tralala
   • Il ne banda jamais plus mais n’en avait point honte... – Už se mu nepostavil, ale vůbec se za to nestyděl...

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-19]. Heslo banda.

externí odkazy

• Téma Banda ve Wikicitátech