Možná hledáte .

čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • du

sloveso editovat

význam editovat

  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperanto editovat

výslovnost editovat

číslovka editovat

význam editovat

  1. dva

související editovat

francouzština editovat

výslovnost editovat

člen editovat

  • určitý
  • dělivý

význam editovat

  1. spojení členu le s předložkou de

předložka editovat

význam editovat

  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související editovat

ido editovat

číslovka editovat

význam editovat

  1. dva

související editovat

němčina editovat

výslovnost editovat

zájmeno editovat

  • osobní

skloňování editovat

pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

význam editovat

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty
    • Bist du das? – To jsi ty?

švédština editovat

výslovnost editovat

zájmeno editovat

  • osobní

skloňování editovat

skloňování editovat

nominativ du
dativ/akuzativ dig1/dej2
1IPA: [dɛjː]
2varianta přípustná hovorovém stylu

význam editovat

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související editovat

poznámky editovat

  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.