Wikislovník

duch

Možná hledáte Duch.

čeština editovat

výslovnost editovat

homofony editovat

dělení editovat

  • duch

etymologie editovat

  • Ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích. Původní význam byl dech, pochází z praslovanského *duchъ odvozeného z indoevropského *dheu- („vanout, dýchat“).[1]

podstatné jméno (1) editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ duch duchové
genitiv ducha duchů
dativ duchu / duchovi duchům
akuzativ ducha duchy
vokativ duchu duchové
lokál duchu / duchovi duších / duchách
instrumentál duchem duchy

význam editovat

  1. (smyšlená) nadpřirozená bytost, nejčastěji bez fyzického těla, která je obvykle pozůstatkem zemřelého člověka
    • Věříš na duchy?
    • Trápil ho zlý duch.
    • Včera v noci jsme vyvolávali duchy.
    • My nejsme strašidla, my jsme duchové.[2]
    • „Ne — ne — pane! Nepůjdu do lesa duchů! Les zlý — duch se zlobí — šeptá — křičí a — zabije.“[3]
  2. člověk s mimořádnými schopnostmi, nadaný člověk
    • Byl vůdčím duchem celé akce.
    • V salónu Berty Zuckerkandlové se stýkali přední duchové rakouské kultury.

synonyma editovat

  1. přízrak, strašidlo
  2. osobnost

podstatné jméno (2) editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ duch duchy
genitiv ducha duchů
dativ duchu duchům
akuzativ duch / ducha duchy
vokativ duchu duchy
lokál duchu duších / duchách
instrumentál duchem duchy

význam editovat

  1. myšlení, vědomí, obecně netělesné vlastnosti člověka
    • Už je zase duchem nepřítomen.
    • V duchu jsem si ještě jednou prošel, co mám říkat.
    • V duchu se smál jeho pošetilosti.
    • Na horách prospíval na těle i na duchu.
    • Byl sice vzezření nehezkého, avšak vynikal duchem.
  2. nadání, mimořádné schopnosti k něčemu
    • Měl výborného obchodního ducha.
  3. podstata, povaha, výrazné vlastnosti, či hlubší smysl něčeho
    • V umění se odráží duch doby.
    • Vážení přátelé, před rokem zvítězil svobodymilovný duch našich národů nad násilím a totalitou.[4]
    • Jeho chování bylo v rozporu s duchem zákona, přestože se proti jeho liteře neprovinil.
  4. (v křesťanství) jedna ze tří částí člověka, která je dána od Boha a je nesmrtelná
    • Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.[5]
  5. (obvykle v množném čísle) větry
    • Cítíš to taky? Někdo tady pouští duchy.

překlady editovat

  1. —
  2. —
  3. —
  4. jedna ze tří částí člověka
  5. —

synonyma editovat

  1. mysl, duše
  2. nadání, důvtip
  3. povaha, ráz
  4. —
  5. prd

související editovat

slovní spojení editovat

fráze a idiomy editovat

přísloví, úsloví a pořekadla editovat

poznámky editovat

  1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „duch“, s. 148.
  2. ↑ Leontýnka ve filmu Ať žijí duchové!
  3. ↑ BATLIČKA, Otakar. Kavalíři odvahy. Ostrava : Nakladatelství Sfinga, 1992. ISBN 80-85491-05-2. Kapitola Les duchů, s. 144.
  4. ↑ Projev prezidenta ČSFR Václava Havla k výročí 17. listopadu, Praha, Václavské náměstí, 17. listopadu 1990
  5. ↑ Bible. Nový zákon. 1. list Tesalonickým 5, 23.

externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=duch&oldid=1296845“