čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • hře-ben

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ hřeben hřebeny
genitiv hřebene / hřebenu hřebenů
dativ hřebeni / hřebenu hřebenům
akuzativ hřeben hřebeny
vokativ hřebeni hřebeny
lokál hřebeni / hřebenu hřebenech
instrumentál hřebenem hřebeny

význam editovat

  1. plochý předmět s úzkými výčnělky sloužící k česání vlasů, srsti apod.
    • Hřebenem si každé ráno rozčesává svoje dlouhé vlasy.
  2. vrchní táhlá vyčnívající část něčeho tvořící jednu linii
    • Budeme muset sejít z hřebenu níže, fouká tu velmi ostrý vítr.
    • Peřeji hřmí – šum a jek! – hřeben vln se blýští, sterý skalný výběžek mlátí v ně, je tříští.[2]
  3. nejvyšší část hor
  4. česací hřeben; nástroj určený k česání hlávek lnu a některých druhů ovoce, např. borůvek
    • Sběr borůvek hřebeny může poškodit porost.
  5. výrůstek podobný hřebenu [1] na hřbetě některých zvířat a hlavě některých ptáků
    • V pozadí u chléva vykračoval si statný kohout, jehož hřeben na slunci rudě hořel.[3]

překlady editovat

  1. předmět pro česání vlasů
  2. nejvyšší část hor

synonyma editovat

  1. hřebínek
  2. hřbet, chochol
  3. návrší
  4. sběrač, česač
  5. hřebínek

související editovat

slovní spojení editovat

poznámky editovat

  1. Český jazykový atlas. Díl 5. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1339-3. Heslo „hřeben“, s. 390–393.
  2. Jaroslav Vrchlický: Rok básníkův, báseň Vory
  3. Alois Jirásek: Husitský král

externí odkazy editovat