klín

čeština

výslovnost

• IPA: [kliːn]

dělení

• klín

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	klín	klíny
genitiv	klína / klínu	klínů
dativ	klínu	klínům
akuzativ	klín	klíny
vokativ	klíne	klíny
lokál	klíně / klínu	klínech
instrumentál	klínem	klíny

význam

1. nástroj ze dřeva, kovu nebo kamene zúžený na konci; jednoduchý stroj
   • Štípali pařez pomocí klínů.
2. (přeneseně) cokoliv tvaru klínu (1)
   • klín hor
3. oblast poblíž genitálií
   • Po cestičce běží mladá ošetřovatelka, vítr jí rýsuje na zástěře pěkný klín; rovná si oběma rukama vlasy, vzhlíží zdola k vlajícímu dlouhánovi a něco mu rychle povídá.
4. spodní část trupu člověka
   • Náhodou zatímco toto píši, vlezla si mi na klín kočka a přede z plna hrdla.
5. (myslivecký slang) ocas samce bažanta

překlady

1. nástroj

   • angličtina: wedge, scotch
   • francouzština: cale ž
   • němčina: Keil m
   • polština: klin m
   • ruština: клин m
   • slovenština: klin m
2. —
3. —
4. —
5. —

synonyma

1. (v obecném jazyce) kajl
2. —
3. —
4. —
5. —

související

• klínek
• klínový
• zaklínit, zaklínit se
• Klínovec

fráze a idiomy

• vytloukat klín klínem

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-02-16]. Heslo klín.

externí odkazy

• Článek Klín ve Wikipedii
• Téma Klín ve Wikicitátech
• Kategorie Wedges ve Wikimedia Commons