Možná hledáte Krk nebo KRK.

čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • krk

etymologie editovat

Polské kark, srbochorvatské dialektové krk. Praslovanské *kъrkъ souvisí se sanskrtským kŕ̥kāta- téhož významu i galorománským cricon 'hrdlo', východiskem je indoevropské *kr̥ko- 'krk' od *(s)ker-k- 'točit, kroutit' . Podobná motivace je i u jiných indoevropských názvů krku – srov. srbochorv. a slovinské vrât (srovn. vrtět či německé Hals, latinské collum z indoevropského *kwel- 'točit, kroutit'.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ krk krky
genitiv krku krků
dativ krku krkům
akuzativ krk krky
vokativ krku krky
lokál krku krcích
instrumentál krkem krky

význam editovat

  1. část těla některých živočichů spojující hlavu s trupem
    • Žirafy mají dlouhé krky.
  2. část většiny strunných hudebních nástrojů sloužící jako podpora strun
    • Harfa má krk odlišné stavby.
  3. (přeneseně, v plurálu) děti
    • Živím pět hladových krků.
  4. (expresivně) život
    • Dal bych za to krk, že je to pravda.

překlady editovat

  1. část těla
  2. část nástroje

synonyma editovat

  1. dítě, děcko
  2. hlava

související editovat

fráze a idiomy editovat

sloveso editovat

význam editovat

  1. (v obecném jazyce) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova krknout, nářeční obdoba tvaru krkl
    • Flašku vzal, vypil, a krk' si – a náhle byli v Podlesí.
    • Pardon, krk' jsem si.

synonyma editovat

  1. říh

varianty editovat

  1. krknul

citoslovce editovat

význam editovat

  1. vyjadřuje zvuk krkání
    • Krk, ozvalo se jen co dopil pivo.
  2. vyjadřuje hlas krkavce

synonyma editovat

  1. říh

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krk“, s. 313.

externí odkazy editovat

  •   Článek Krk ve Wikipedii
  •   Téma Krk ve Wikicitátech