moc
čeština editovat
výslovnost editovat
dělení editovat
- moc
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | moc | moci |
| genitiv | moci | mocí |
| dativ | moci | mocem / mocím |
| akuzativ | moc | moci |
| vokativ | moci | moci |
| lokál | moci | mocech / mocích |
| instrumentál | mocí | mocemi |
význam editovat
- schopnost něco vykonat nebo způsobit
- Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.
- možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu
- Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.
- oprávnění autoritativně regulovat společenské vztahy nebo rozhodovat v konkrétních případech a tato rozhodnutí vymáhat
- Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.[1]
- fyzická nebo duševní síla
- Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.
překlady editovat
- —
- —
- fyzická nebo duševní síla
- polština: moc ž
související editovat
slovní spojení editovat
příslovce editovat
- míry
význam editovat
překlady editovat
- příliš
- slovenština: priveľa
přísloví, úsloví a pořekadla editovat
poznámky editovat
- ↑ Ústava České republiky, čl. 2, odst. 3
