čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈʔɔkʊpat͡sɛ]

dělení editovat

  • oku-pa-ce

varianty editovat

etymologie editovat

Patrně přes moderní západoevropské jazyky z latinského occupātiō, které je odvozeno od slovesa occupāre vzniklého jako ob- + capere („chytit, brát, dobýt“).[1] Srovnej např. německé Okkupation či portugalské occupação.

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ okupace okupace
genitiv okupace okupací
dativ okupaci okupacím
akuzativ okupaci okupace
vokativ okupace okupace
lokál okupaci okupacích
instrumentál okupací okupacemi

význam editovat

  1. vojenské zabrání cizího území
    • Od svého založení zažilo Československo dvě okupace: první ze strany Německa a druhou ze strany států Varšavské smlouvy, od podzimu 1968 už jen Sovětského svazu.
    • Okupaci nazývala komunistická propaganda „bratrskou pomocí“.[2]
    • Ti [ostatní členové strany] museli zavrhnout nejen všechny reformní snahy, ale především vyslovit souhlas s okupací, která se nyní v komunistické novomluvě nazývala bratrskou pomocí při záchraně socialismu.[3]
  2. (v právu) způsob nabytí vlastnického práva k věci ničí

překlady editovat

  1. zábor cizího území
  2. přivlastnění ničí věci

synonyma editovat

  1. okupování, obsazení
  2. přivlastnění, přisvojení

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „okupovat“
  2. „Osmašedesátý“ v Katolických novinách. Katolický týdeník 33/2018, dostupné online.
  3. Ivan Klíma: Moje šílené století II. Praha: Academia, dotisk 2010, s. 123-124.

externí odkazy editovat