otčina
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ɔttʃɪna]
dělení editovat
- ot-či-na
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | otčina | otčiny |
| genitiv | otčiny | otčin |
| dativ | otčině | otčinám |
| akuzativ | otčinu | otčiny |
| vokativ | otčino | otčiny |
| lokál | otčině | otčinách |
| instrumentál | otčinou | otčinami |
význam editovat
- (knižně) rodná země
- Odešel z otčiny do ciziny.
- Lze se domnívat, že ve Velké válce se již nebojovalo za otčinu, nýbrž daleko spíše za sobecké imperiální zájmy velmocí.
- (zastarale) rodná obec
- (zastarale) rodný dům, resp. statek či dědictví po otci
překlady editovat
- —
- —
synonyma editovat
poznámky editovat
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
- MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „otčina“, s. 254.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.