čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [sxɔdniː], [zɦɔdniː][1]

dělení editovat

  • shod-ný

přídavné jméno editovat

  • tvrdé

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ shodný shodný shodná shodné shodní shodné shodné shodná
genitiv shodného shodného shodné shodného shodných shodných shodných shodných
dativ shodnému shodnému shodné shodnému shodným shodným shodným shodným
akuzativ shodného shodný shodnou shodné shodné shodné shodné shodná
vokativ shodný shodný shodná shodné shodní shodné shodné shodná
lokál shodném shodném shodné shodném shodných shodných shodných shodných
instrumentál shodným shodným shodnou shodným shodnými shodnými shodnými shodnými

stupňování editovat

stupeň tvar
pozitiv shodný
komparativ shodnější
superlativ nejshodnější

význam editovat

  1. (shodný s + instrumentál) mající všechny důležité vlastnosti stejné jako jiná entita

překlady editovat

  1. mající stejné vlastnosti

synonyma editovat

  1. podobný, obdobný

antonyma editovat

  1. neshodný, rozdílný, odlišný

související editovat

slovní spojení editovat

poznámky editovat

  1. Skupina souhlásek sh má dvě varianty spisovné výslovnosti: [-sx-] a [-zɦ-]. V případě první možnosti se uplatňuje tzv. postupná spodoba, kdy se písmeno h vyslovuje nezněle podle předcházejícího s; tato výslovnost je tradičně obvyklejší v Čechách. Ve druhém případě, běžnějším na Moravě, výslovnost určuje tzv. spodoba zpětná, při níž naopak písmeno s je vyslovováno zněle podle následujícího h. Viz Čeština všední i nevšední. Redakce Jaroslav Kuchař, Slavomír Utěšený. Praha : Academia, 1972. Kapitola Tož na schledanou!, s. 31.